V takřka válečných podmínkách a bez možnosti fyzického kontaktu jsme si vybojovali cestu k paní učitelce, která se s námi spojila alespoň telefonicky, a dostali jsme z ní pozitivní informace. Schválně jestli uhodnete, o koho se jedná....
redaktor: Moc Vás vítám, paní učitelko. Chtěla bych se hned ze startu zeptat, co ráda děláte ve volném čase?
pedagog: Co to je? Co je to ten volný čas? Já ho mám tak málo, že už ani nevím, co to vlastně je. Ale vzpomněla jsem si, když to učím v pedagogice (smích), hmm... třeba dnes večer budu mít scrabble párty, takže ráda hraju scrabble a na to se mi docela obtížně hledá fajn sparing (soupeř na tréningové souboje pozn. red.) na úrovni. Tancuju, a chodím na procházky do hor.
red: Co ráda tancujete?
Ped: Já ráda tancuju (zamyšlení), to znamená všechno co je inspirováno latinou, latinskoamerické a afrolatinské tance.
red: Páni, to zní zajímavě...
Ped: To zrovna nevím, každého baví něco jiného a mě zrovna tohle.
red: Jaký byl Váš první pocit, když jste učila a jaké pocity máte teď?
Ped: No, na svoje první pocity když jsem učila si už vůbec nepamatuju. Aaaa teď, teď je pro mě zase třeba nová ta distanční výuka. A u toho mám pocity často zvláštní, protože nevidím žákům do obličeje, nemám žádnou zpětnou vazbu, a když se jí dožaduju, tak všichni předstírají poruchu na mikrofonu (zasmání). No tak téměř všichni, abych nebyla nespravedlivá.
red: Takže Vám ta distanční výuka nevyhovuje?
Ped: No (povzdech), má to svoje pro i proti, jako všechno. Musím říct, že se jí zúčastňuje více žáků než té standardní. Alespoň co se mých hodin týká.
red: Dobře. Jak vycházíte s kolegy? Jak Vás vlastně na AHOLu přijali?
Ped: Vzhledem k tomu, že je tam zhruba nějakých dalších pětatřicet kolegů, jestli se nepletu, taaak jsem ještě neměla nějaké interakce se všemi. V každém případě ti kolegové, se kterými sdílím kabinet, tak ti jsou na mě moc hodní. S nimi je to fajn, sdílet ten prostor, když je chvíle, když se tam potkáváme.
red: Co Vás vlastně vedlo k práci učitele tady na škole?
Ped: No (smích), já už jsem myslela, že se k učitelství nevrátím....a tak nějak jsem změnila názor. Skončila mi jedna pracovní příležitost, kdy jsem pracovala v evropském projektu s onkologicky nemocnými ženami, tak jsem se dívala, kde bych mohla zakotvit. A viděla jsem v inzerci pracovních míst, že na Aholu hledají učitele na nějaké ty odborné předměty, takže jsem se rozhodla, že to zase zkusím, že to má i svá pozitiva, ta kantořina.
red: Jaký je Váš nejhorší zážitek na škole? A jaký je nejlepší?
Ped: Nejhorší zážitek? Hmmm... No... Pro mě není obecně jen jeden, ale je to kontinuální zážitek, který je pro mě nepříjemný a to je nošení roušek. Vzhledem k tomu, kolik mi už je, tak svět už nevnímám černobíle, takže nemůžu říct, který zážitek je pro mě nej. Vlastně mě vždycky potěší, když prostě vnímám, v tom pracovním, výukovém procesu, že to, co říkám a to, co se snažím studentům předat, že je to fakt chytne, že je baví, že je to zajímá. Že si to tam fakt nechtějí jenom odsedět a takzvaně odkroutit , ale že je to baví.
red: Jaký máte názor na tykání žáků VS učitelů?
Ped: Hmmm... s tím jsem se zatím nesetkala, v reálu. Já jsem toho svědkem nikdy nebyla a můj osobní názor je ten, že to ideální není. Tak jako když mě někteří žáci požádali o přátelství na Facebooku, tak jim ho nepotvrdím, protože si myslím, že dokud jsme v té interakci žák a učitel, ať už si o tom můžeme myslet co chceme, že to prostě není rovnocenné postavení a že by nemuselo dělat dobrotu. Takže vnímám to tak, že spousta mých žáků je třeba zajímavých a že bych je třeba ráda v osobním životě potkala, poznala víc a potkávala se s nimi při nějakých příležitostech, ale pokud to tak má být, tak ta příležitost třeba ještě přijde až dostudují. Hezký vztah, nebo zajímavý může být i přesto, že si netykáme a nějakým způsobem se nescházíme třeba mimo budovu školy.
red: To s Vámi teda souhlasím.
Ped: To je hezké, nečekala jsem to, ale je to opravdu hezké, že máte stejný názor jako já.
red: Slavíte doma Halloween?
Ped: Jo, zrovna dneska jsem sháněla dýni a dělám pro svoje děti Halloweenskou párty se svými přáteli a jejich dětmi. A děláme strašidelné stezky odvahy, často je v tom zahrnutý i hřbitov. A je to vždycky sranda.
red: Takže to pořádáte každý rok?
Ped: Jo.
red: Máte nějakou fobii?
Ped: Ne.
red: A třeba jenom strach? Někteří mají strach z hadů, z pavouků,...
Ped: No tak já mám strach z lidské blbosti. Že třeba budu (smích), ale to opravdu není vtipné (další smích), že bych byla nucená trávit čas s někým, s kým bych měla ten pocit, že to je opravdu úplný debil.
red: Dobře. Odkud vlastně jste a máte nějaké sourozence?
Ped: Z Frýdku-Místku. A ano, mám staršího bratra.
red: Jaké jste znamení zvěrokruhu? Věříte vůbec na horoskopy?
Ped: Podle evropského horoskopu jsem ve znamení berana, podle čínského ve znamení koně. A už dávno nedělím lidskou populaci na 12 druhů.
red: A na kolik teda?
Ped: To se nedá spočítat. Každý jsme jedinečná osobnost.
red: Tak moc děkuji za Váš čas a příjemný rozhovor.
Ped: Já vám taky děkuji, mějte se hezky. Na shledanou.
red: Na shledanou.
Své tipy nám pište do kontaktního formuláře na úvodní stránce.
Comments