I v době pandemie to u nás žije, přesvědčit nás o tom může přesvědčit studentka třetího ročníku, která nám prozradí, co dělá ve svém volném čase...
redaktor: Ahoj, představíš se nám?
žák: Ahoj, takže moje jméno je tedy Barbora Plačková a jsem na oboru sociální činnost ve třetím ročníku.
red: Dobře. A co děláš ráda ve svém volném čase?
žák: Ráda kreslím a hraju od 5. třídy florbal. Někdy si teda taky přečtu knihu, a kdysi jsem hrála ještě na housle, ale i když mě to bavilo, dala jsem přednost tomu sportu.
red: A sport tě naplňuje?
žák: Noo... sport sám o sobě není špatný, ale už třetím rokem jsem tam měla hodně špatný kolektiv, tak jsem tam nechtěla moc chodit. Ale teď už tam celkem ráda chodím, jen ta Corona nám trochu omezuje účast na tréningu a tak. Ale jako sport je to fajn.
red: Hraješ i závodně? Nebo jen tak pro zábavu?
žák: Hraju první ligu, za Vítkovice. A hrajeme první ligu v juniorkách, myslím že se nám zatím daří. Mám i nějaké medaile z mistrovství republiky, byli jsme i ve Švédsku, tam jsme sice medaili nedostali, ale nějaké ty zážitky ze zahraničí rozhodně mám.
red: Říkala jsi, že se florbalu věnuješ od páté třídy?
žák: No, přibližně ano.
red: A hraješ nepřetržitě, nebo sis třeba dala pauzu?
žák: Nepřetržitě. Já když jsem vlastně byla malá, chtěla jsem hrát hokej, jenomže to byl trošku brutálnější sport, a proto jsem asi od tří let chodila s taťkou hokej sledovat, nevynechala jsem snad žádný zápas a hodně mě to bavilo. Tak jsem řekla, že bych ho chtěla hrát, ale rodiče si mysleli, že je to moc brutální a teď už si to taky myslím. Tak mě dali na něco podobného, což je právě ten florbal. Takže od té doby to nějak hraju. Od páté třídy jsem se nějak rozhodla, že bych měla začít ten florbal. Před tím jsem hrála na ty housle a nevěděla jsem, jak to zkombinovat, tak jsem se o to snažila asi dva roky, ale potom jsem přešla jenom na sport, protože už jsem nestíhala ani školu.
red: Chtěla jsi s tím někdy, jak se říká, seknout? Že prostě skončíš a už se k tomu nevrátíš?
žák: Jo, každou chvilku. To bylo ještě když jsem měla špatný kolektiv, tak tam to bylo obzvlášť hrozné. To jsem třeba chodila domů s brekem, protože se mi tam fakt nelíbilo. Nechtěla jsem tam chodit, ale musela jsem to vydržet, protože přece jenom je to sport a kdybych ho nedělala, tak co bych pak dělala že? Seděla bych doma a sice bych si možná našla něco jiného, jako to kreslení a podobně, ale i tak, pohyb je pohyb.
red: A co tě teda nakonec přesvědčilo zůstat?
žák: No právě ta změna kolektivu, odešly určité osoby, které tam dělaly trochu peklo a od té doby je to fajn. Sice je to jen tato sezona, ale nějak jsem to vydržela i s rodiči jsem měla takový menší konflikt ohledně hraní. Ale tak vydržela jsem to a jsem za to i ráda, že tam jsem. Teď jedu poslední sezonu a dál se tomu už asi věnovat nebudu.
red: A tak doporučila bys florbal konkrétnímu typu lidí? Nebo je to pro všechny?
žák: Myslím si, že florbal je určitě pro všechny, záleží na tom, jestli je to kluk nebo holka. Holky to mají jednoduší. V tom sportu bych řekla, že kluci mají víc práce, fakt makají skoro od rána do večera. A u kluků je dobré, když začnou fakt od malička, u těch holek by to taky mělo být tak, ale není to tak hrozné.
red: A kdybych třeba teď chtěla začít, myslíš si, že bych měla šanci?
žák: Nooo, tím že jsme ve stejném věku, šla bys rovnou do té juniorské skupiny, kterou teď hraju, což je přímo před tím, než půjdeš do žen. Jako mohla bys to hrát, samozřejmě každý se učí nějak jinak, akorát nevím, jestli by se to dalo dát na první ligu, možná jenom by ses snažila to dotáhnout co nejdál, asi bys musela pro ten florbal dělat i něco navíc, třeba hrát si s hokejkou nebo míčkem, abys to už měla v té ruce.
red: Dobře, děkuji za tvůj čas a třeba zase někdy.
žák: Okey, ahoj.
,,Na fotce můžete vidět Barboru Plačkovou s jejími získanými medailemi ze zápasů z celé České Republiky."
Comments